id=18 Taiji jako Jin a Jang

Jin a Jang

Koncept Jin a Jang má původ v dávné čínské filosofii a popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru.

Jin lze charakterizovat:

  • tmavé místo, tma
  • vnitřní
  • klesající
  • pomalý
  • dole
  • zpředu
  • deprese
  • uzavřený
  • chladný
  • odstředivý
  • severní svah (kopce)
  • jižní břeh (řeky)
  • zamračené
  • zahalené
  • působí smutně, pasivně, tmavě
  • ženská energie
  • koresponduje s nocí
  • symbolizovaný vodou a zemí

Jang lze charakterizovat:

  • světlé místo
  • dynamický
  • vnější
  • zdvihající
  • rychlý
  • intenzivní
  • nahoře
  • vzadu
  • teplý
  • otevřený
  • dostředivý
  • jižní svah (kopce)
  • severní břeh (řeky)
  • sluneční světlo
  • působí vesele, aktivně, světle
  • mužská energie
  • koresponduje se dnem
  • symbolizovaný ohněm a větrem

Učení o jin a jang je obsažené už v knize I-ťing (Kniha přeměn) kde pomocí trigramů (elementů, které se skládají z tří jin nebo jang) je vyslovená myšlenka přeměn v přírodě.

Jin (ženskost, tma, pasivní síla) a Jang (mužská, světlá, tvořivá síla) jsou popisem doplňujících se opaků a nejsou absolutní – proto jakákoliv dichotomie Jin a Jang bude z jiné perspektivy vypadat opačně.

Všechny síly v přírodě mají oba dva stavy a tyto stavy jsou v neustálém pohybu. Na západě se často Jin a Jang zobrazuje nepřesně jako "zlo" a "dobro". Nesprávná je i interpretace symbolu ve smyslu barev - Taijitu nesymbolizuje černou a bílou, ale symbolizuje v analogii tmu a světlo.

Každá věc se dá popsat jako zároveň jin a jang.

Jin a jang se nevylučují.

Všechno má svůj opak - ne však absolutní. Žádná věc totiž není čistě jin nebo čistě jang. Každá ze sil obsahuji základ té druhé. Například zima se nemůže změnit na léto. 

Jin a jang jsou na sobě závislé.

Jedno nemůže existovat bez druhého. Den nemůže existovat bez noci. 

Jin a jang sa dají dále dělit na na jin a jang.

Jestliže uvažujeme teplotu, jin může být zima a jang teplo. Jang však můžeme znovu rozdělit na jin – teplo a jang - žár.

Jin a jang se navzájem podporují.

Jin a jang jsou obvykle ve stavu rovnováhy: pokud jeden naroste, druhý ustoupí. Někdy může dojít k nerovnováze: prebytek jin, prebytek jang, nedostatek jin, nedostatek jang. Takové nerovnováhy znova tvoří pár: prebytek jin způsobí nedostatek jang a naopak. 

Jin a jang sa mohou navzájem měnit.

Například noc se mění na den. Tato změna je stejně jako jin a jang také relativní. Z pohledu vnějšího pozorovatele existuje noc a den na Zemi zároveň a doplňují se.

Část z jin je jang, a část z jang je jin.

Malé tečky v symbolu znamenají stopy jedné síly v druhé. Například i ve tmě tmě je světlo hvězd. Znamená to také, že absolutní extrém jedné síly se transformuje na opačný a to, že záleží na pohledu pozorovatele, zda je daná síla jin nebo jang. Například se nejtěžší kámen dá nejlehčejí rozbít. 

Jin a jang do sebe organicky zapadají a jsou základem veškerých jevů. Například obraz Hory v mlze zobrazuje harmonii, která vzniká spojením jin (mlhy) a jang (hor).

 

 

Reklama